Během středověku lidé v Evropě stavěli místnosti jako rozšíření lihovarů, které byly speciálně navrženy k sušení potravin teplem vnitřního ohně. Jídlo bylo navlečeno po místnosti, uzené a vysušené.

Nedostatek slunečního světla a suché dny znemožňovaly sušit potraviny venku a tyto speciální domy vyřešily problém pro lidi žijící v chladném a vlhkém klimatu. V polovině 19.

století byl vyvinut proces, který umožňoval sušení zeleniny při 105 °F a lisování do koláčů. Tato sušená zelenina byla vítaným zdrojem výživy pro námořníky, kteří trpěli dlouhými plavbami bez čerstvého jídla.

Během druhé světové války vojáci při službě na bitevním poli používali dehydrované jídlo jako lehkou stravu. Dnes je známe jako „jídla připravená ke konzumaci" (MRE).

Po válce se hospodyňky nehrnuly do zařazování tohoto kompaktního, ale často bez chuti, jídla do svých každodenních kuchařských rutin a dehydratované jídlo upadalo v nemilost. Jako prepper, který je také zahradníkem, bych si přál, aby moje příprava ze spíže přesahovala fazole, rýži, pšenici a vejce v prášku.

Dehydratace mé zahradní odměny zaplňuje mezeru po potravinách, které nelze zakonzervovat, a v mrazáku náchylném k výpadkům proudu. Zdroj čisté vody a oheň jsou jediné věci, které stojí mezi mou rodinou a teplým jídlem připraveným z dehydrovaných surovin.

Tato kniha není jen pro zkušené zahradníky, svědomité preppery a odborné konzervátory. Je pro každého, kdo miluje čerstvé potraviny a chce se podílet na jejich konzervaci.

Aby se dehydratace přizpůsobila dnešnímu aktivnímu životnímu stylu, musí snadno zapadnout do vaší každodenní rutiny, zabrat co nejméně času a vyžadovat minimální množství času na přípravu. Kombinací hromadného nákupu s dávkovými konzervačními sezeními a také účinnou sušičkou můžete sušit potraviny pro každodenní použití.

. .